Porod, život s miminkem a další věci ..

Zdravím!
Je to ale doba co jsem se ozvala naposled. No jak by ne, s miminkem se člověku ten čas dost smrští.I tak se snažím stíhat vše, ale samozřejmě na prvním místě je vždy prcek, protože miminkem nezůstane věčně a taky věčně nebude závislý na mamince.

Začnu tím na co většina čeká ano 19.12 v 8.02 se nám narodil náš krásný Vánoční dáreček malej Péťa. Do nemocnice sem jela den předtím než sem měla nástup. Doma sem cítila bolest. Byla to taková jiná bolest a já tušila, že to brzo přijde. Doma jsem ještě dochystala tašku a jelo se. K údivu všech jako vždy z extrémního budete rodit nic. Takže jsem dostala tabletku. O půlnoci sem cítila silnější bolest, ale bylo mi řečeno, že se pořád nic nechystá a že  až přijde sestra na ranní můžu si říct o něco na bolest. Od té chvíle jsem nespala. Ve 2 ráno už jsem hekala chuděře paní na pokoji. Díky ní jsem šla znova za sestrou, že už mám opravdu bolesti a opravdu už často. Bingo! Bohužel to vyšlo tak blbě, že mě sestra připravila a končila jí směna. A ještě byla nepříjemná kvůli tomu, že mě málem rodila a prostě to tak vyšlo. Mezitím jsem taky dala echo manželovi, který zamnou přišel. No a pak následovala chvíle dýchání, řvaní, bolestí, tlačení.... a aniž bych to tušila už sem tlačila hlavičku. :D Jako vážně. Dokonce jsme s manželem oba odpověděli sestřičce " Co, už?" 

Vše dopadlo dobře a já už u sebe měla toho našeho "malého" uzlíčka. Malej vážil 4080 g a měřil 53 cm. Prý na prvorodičku parádní výkon, nepotrhaná, nenastřihnutá. Pár maličkých stehů jsem měla, ale údajně "kosmetické" a taky mi do týdne vypadly. Co se týče váhy malej tolik nezhubnul, kojila jsem v porodnici snad pořád. Taky jsem byla pochválena za starání se o malého - no odchovala jsem téměř nejmladší sestru, takže jsem věděla do čeho jdu. Sice pravda, že nikdo vám neukázal jak kojit ani vám to nevysvětlil, ale já se tak nějak chytla sama. Sice po příjezdu z porodnice jsem měla prsa dá se říct zničená, ale musím uznat, že oproti porodnici ted žádné problémy nejsou. Až teda na kojení, ale co už. Každé není dáno kojit dítě do 3let. Prďolka i tak přibírá a má ukázkovou váhu a taky máme kyčle v pořádku a ani nebylo třeba hlídat žloutenku.  

Máme doma kus chlapa.
Jinak musím říct, že i má depka z toho, že nemáme holčičku opadla. Pravda ještě při přebírání věcí co jsem dostala mě to trochu chytlo, ale co. Máme zdravého prcka a je naprosto boží. První týden byl takový, no dost záhul do toho ještě Vánoce. Ale musím říct, že teď už spolu fungujeme v pohodě. Za tu chvíli jsem přišla na spoustu věcí hlavně jak na bříško, které nás trápí. Konečně máme mlíčko, které nám sedí a taky jsem přišla na to jak sama s prckem fungovat aspoň trochu. A jinak kdyby to bylo třeba celý porod a těhotenství bych absolvovala znova. Opravdu ničeho nelituji, jsem z Peťánka ráda a ještě bych ráda svou vytouženou holčičku. A pokud to holčička nebude vůbec mě to neštve. Hlavně jak budou děti zdravé. 

Od manžela za syna. No není krásná? 
Jinak blogovat chci i nadále. Je to takový můj svět, kde je místo pro to vše co mě baví, zajímá a co mám ráda. Pravda, článků je rozepsaných kvanta a času je dopsat málo, ale já si ten čas vždy ráda najdu. A věřte nebo ne mám připraveno spoustu nových rubrik do kterých chci co nejdříve začít přidávat. Tak mi držte palce prosím  :)

6 komentářů:

  1. Srdečne gratulujem a prajem drobcovi veľa zdravíčka a šťastný a spokojný život a nech vám robí radosť!!! Myslím, že ste radi, že máte krásne a zdravé dieťa, nie každej mame je to dopriate :-(
    Môj malý sa narodil 21.12., a už je tu s nami šesť rokov... :-)
    Pekný večer,
    A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme hlavně to zdraví se teď hodí a ano jsme a moc. Jo ten čas fakt rychle letí. :)

      Vymazat
  2. Krásna kytička, ja som dostala tiež kyticu a pravú perlu s rodokmeňom na zlatej retiazke :-) za naše vytúžené dieťa...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já říkala že největší dárek pro mě byl manžel u porodu. :)

      Vymazat

Děkuji za komentář ! :)

Instagram